atty.cz

V dnešní době se šíří jeden nešvar. Rodiče přestávají vychovávat své děti. Nemyslím tím, že by zanedbávali jejich potřeby, ale aby sami měli klid, nenapomínají je, neučí je, jaké chování je správné a dost často je zahrnují příliš drahými věcmi, jen aby měli pokoj od jejich škemrání.

Je vám nepříjemná návštěva restaurace či muzea, kde pobíhají malé děti a hulákají? Také máte pocit, že mají hluché rodiče? Nebo vnímáte, jak dítě, sotva školou povinné, v rukou drží drahý mobil a hraje si, místo aby si s ním některý z rodičů povídal? Maminky mají pocit, že pro ně tím dělají to nejlepší. Opak je pravdou. Dítě potřebuje usměrnit, samo neví, že dělá něco špatně.
Důsledné rodiče výchova bolí. Ale opravdu se vyplatí být tím vytrvalejším. Znám pocit, kdy dítě udělá oči, zaškemrá, aby dosáhlo svého, ale jinak to nejde. Je příjemné, když dítě zná hranice a při NE už ví, že škemrat a přemlouvat nemá cenu. Ale je nutné se při nácviku výdrže ovládat a nezvyšovat hlas. Pláče? Nepovolte!
Pozor! Jednou povolíte a už si to bude pamatovat. Takový prcek dokáže otravovat třeba hodinu, dokud se nepodvolíte. Už se vám nikdy nepodaří ho přimět k sezení u jídla bez odbíhání, vždy bude skákat do řeči, protože jednou byl vyslechnut, když si máma povídala a jemu dala přednost, nebo ztropí scénu, že chce hrát na mobilu, než aby šel ven.
 Sami zapomínáme, jak nám bylo dobře, když jsme si mohli sednout s někým dospělým z rodiny a vyprávět mu o kamarádech, o škole nebo o svých dětských láskách. Dotyčný nás vyslechl, pohladil po hlavě, pousmál se a ta slova nebo úsměv pro nás měly obrovský význam. Tón hlasu, se kterým se s námi bavil, prozrazoval, jak moc mu na našich dětských problémech záleží.
Vychovávat ale také znamená být vzorem. Když budete jíst špatně, dítě se bude špatně stravovat také. Pokud celý den budete u televize, místo toho, abyste šli ven, potomek si tento způsob života osvojí také. Budete-li ohrnovat nos nad knížkami, bude dělat totéž. Posadit ho k počítači místo hraní společenských her mu do života také nic nedá.
 Buďte svým dětem správným vzorem!
Neslibujte nic, o čem víte, že to nesplníte! Napodobí vás.
Učte své děti respektovat ostatní, samy se to nenaučí, a že jsou to jen děti, je hloupá výmluva nedůsledných rodičů.
Trvejte na tom, aby si dítě uklízelo své hračky už od mala, později vyžadujte pomoc při lehčích domácích pracích.

 Pravidelně a neplaťte jim za to. Až budou mít vlastní domácnost, tak jim za její údržbu také nikdo nic nedá.
Ukažte svému děcku, že čtení knihy není ztrátou času.
 Děti bývají často nemocné. Věnujte se jim. Pohlaďte je, přečtěte jim pohádku, ať nemají pocit vyřazenosti z rodiny, vyprávějte jim. Až samy dospějí, budou ve svém životě uplatňovat vzor z rodiny. A to nejen u svých vlastních dětí. Vzpomínka na vaše chování během jejich dětství jim umožní vám vše vrátit ve stáří.
Nebude jim vadit, že vás musí obsloužit, dovézt k lékaři, nebudete jim na obtíž. Udělají to s láskou a nebudou čekat, že jim za to zaplatíte.

V dnešní době se šíří jeden nešvar. Rodiče přestávají vychovávat své děti. Nemyslím tím, že by zanedbávali jejich potřeby, ale aby sami měli klid, nenapomínají je, neučí je, jaké chování je správné a dost často je zahrnují příliš drahými věcmi, jen aby měli pokoj od jejich škemrání.

Je vám nepříjemná návštěva restaurace či muzea, kde pobíhají malé děti a hulákají? Také máte pocit, že mají hluché rodiče? Nebo vnímáte, jak dítě, sotva školou povinné, v rukou drží drahý mobil a hraje si, místo aby si s ním některý z rodičů povídal? Maminky mají pocit, že pro ně tím dělají to nejlepší. Opak je pravdou. Dítě potřebuje usměrnit, samo neví, že dělá něco špatně.
Důsledné rodiče výchova bolí. Ale opravdu se vyplatí být tím vytrvalejším. Znám pocit, kdy dítě udělá oči, zaškemrá, aby dosáhlo svého, ale jinak to nejde. Je příjemné, když dítě zná hranice a při NE už ví, že škemrat a přemlouvat nemá cenu. Ale je nutné se při nácviku výdrže ovládat a nezvyšovat hlas. Pláče? Nepovolte!
Pozor! Jednou povolíte a už si to bude pamatovat. Takový prcek dokáže otravovat třeba hodinu, dokud se nepodvolíte. Už se vám nikdy nepodaří ho přimět k sezení u jídla bez odbíhání, vždy bude skákat do řeči, protože jednou byl vyslechnut, když si máma povídala a jemu dala přednost, nebo ztropí scénu, že chce hrát na mobilu, než aby šel ven.
 Sami zapomínáme, jak nám bylo dobře, když jsme si mohli sednout s někým dospělým z rodiny a vyprávět mu o kamarádech, o škole nebo o svých dětských láskách. Dotyčný nás vyslechl, pohladil po hlavě, pousmál se a ta slova nebo úsměv pro nás měly obrovský význam. Tón hlasu, se kterým se s námi bavil, prozrazoval, jak moc mu na našich dětských problémech záleží.
Vychovávat ale také znamená být vzorem. Když budete jíst špatně, dítě se bude špatně stravovat také. Pokud celý den budete u televize, místo toho, abyste šli ven, potomek si tento způsob života osvojí také. Budete-li ohrnovat nos nad knížkami, bude dělat totéž. Posadit ho k počítači místo hraní společenských her mu do života také nic nedá.
 Buďte svým dětem správným vzorem!
Neslibujte nic, o čem víte, že to nesplníte! Napodobí vás.
Učte své děti respektovat ostatní, samy se to nenaučí, a že jsou to jen děti, je hloupá výmluva nedůsledných rodičů.
Trvejte na tom, aby si dítě uklízelo své hračky už od mala, později vyžadujte pomoc při lehčích domácích pracích.

 Pravidelně a neplaťte jim za to. Až budou mít vlastní domácnost, tak jim za její údržbu také nikdo nic nedá.
Ukažte svému děcku, že čtení knihy není ztrátou času.
 Děti bývají často nemocné. Věnujte se jim. Pohlaďte je, přečtěte jim pohádku, ať nemají pocit vyřazenosti z rodiny, vyprávějte jim. Až samy dospějí, budou ve svém životě uplatňovat vzor z rodiny. A to nejen u svých vlastních dětí. Vzpomínka na vaše chování během jejich dětství jim umožní vám vše vrátit ve stáří.
Nebude jim vadit, že vás musí obsloužit, dovézt k lékaři, nebudete jim na obtíž. Udělají to s láskou a nebudou čekat, že jim za to zaplatíte.

Spousta počítačových nebo konzolových her by se dala hrát klidně celý život – takoví lidé určitě jsou. Trávit hodiny a hodiny u počítače je však s postupujícím věkem čím dál více nemožné. Někdy můžete být klidně celý den na počítači, jindy přijde čas, že si nestihnete zahrát nic ani na pár minut. Ovšem co je dozajista zajímavý úkaz, tak je to, že někteří lidé, i přes to, že nemají čas, chtějí hrát. A chtějí hrát kvalitní tituly, které je budou bavit a trochu v nich proberou i nějakou emoci, nejen bezbřehý Battlefield nebo Call of Duty nebo nedej bože nějaké hry na mobilu, které jsou udělány tak, aby byly co nejvíce závislost-budící.

a) Ori
Dva tituly Ori the Will of the whisps a jeho pokračování jsou naprosto magicky a krásně zpracovanými hrami, které vás zavedou do trochu potemnělého světa, kde celou dobu svítí jenom malé světélko naděje. Pokud chcete nádherné vizuální dílo a zároveň i nějaký hlubší příběh než ten, který se skrývá na konci hlavně, tak je pro vás Ori tím pravým titulem. Jednoduchá skákačka, kterou můžete ale kdykoliv ukončit a má i poutavý děj, takže když se náhodou najdete ve chvíli, kdy máte pár minut času, tak si určitě dejte i nějakou tu hru. Je rozdělena na několik levelů, které musíte projít s co nejlepším skóre a za celou dobu musíte řešit i rozmanité hádanky a hlavolamy.

b) ANNO
Budovatelská série her ANNO vás vezme ve svých několika titulech hned do několika etap lidské společnosti. Od středověku až po utopickou budoucnost, to všechno můžete objevit spolu s tímto. Nemusíte hrát dlouhé hodiny, stačí pár minut počkat, tady postavit nějaké město, tady vesničku a máte to. Není třeba nic řešit dalšího řešit. Jakmile se rozhodnete, že už nebudete hrát, jednoduše uložíte a máte to přesně tam, kde jste přestali.

Jsou to jenom dva tituly, které si můžete jednoduše zapnout a vypnout, aniž byste přerušili svůj denní režim, ale i tak představují dva naprosto odlišné žánry, které mohou být i trochu fajn.

Spousta počítačových nebo konzolových her by se dala hrát klidně celý život – takoví lidé určitě jsou. Trávit hodiny a hodiny u počítače je však s postupujícím věkem čím dál více nemožné. Někdy můžete být klidně celý den na počítači, jindy přijde čas, že si nestihnete zahrát nic ani na pár minut. Ovšem co je dozajista zajímavý úkaz, tak je to, že někteří lidé, i přes to, že nemají čas, chtějí hrát. A chtějí hrát kvalitní tituly, které je budou bavit a trochu v nich proberou i nějakou emoci, nejen bezbřehý Battlefield nebo Call of Duty nebo nedej bože nějaké hry na mobilu, které jsou udělány tak, aby byly co nejvíce závislost-budící.

a) Ori
Dva tituly Ori the Will of the whisps a jeho pokračování jsou naprosto magicky a krásně zpracovanými hrami, které vás zavedou do trochu potemnělého světa, kde celou dobu svítí jenom malé světélko naděje. Pokud chcete nádherné vizuální dílo a zároveň i nějaký hlubší příběh než ten, který se skrývá na konci hlavně, tak je pro vás Ori tím pravým titulem. Jednoduchá skákačka, kterou můžete ale kdykoliv ukončit a má i poutavý děj, takže když se náhodou najdete ve chvíli, kdy máte pár minut času, tak si určitě dejte i nějakou tu hru. Je rozdělena na několik levelů, které musíte projít s co nejlepším skóre a za celou dobu musíte řešit i rozmanité hádanky a hlavolamy.

b) ANNO
Budovatelská série her ANNO vás vezme ve svých několika titulech hned do několika etap lidské společnosti. Od středověku až po utopickou budoucnost, to všechno můžete objevit spolu s tímto. Nemusíte hrát dlouhé hodiny, stačí pár minut počkat, tady postavit nějaké město, tady vesničku a máte to. Není třeba nic řešit dalšího řešit. Jakmile se rozhodnete, že už nebudete hrát, jednoduše uložíte a máte to přesně tam, kde jste přestali.

Jsou to jenom dva tituly, které si můžete jednoduše zapnout a vypnout, aniž byste přerušili svůj denní režim, ale i tak představují dva naprosto odlišné žánry, které mohou být i trochu fajn.

Také máte pocit, že se nám pomalu, ale jistě, vkrádá dřevotříska do našeho života, aby zaujala místo na slunci hned vedle poctivého dřeva? Je nám předkládána celá řada výrobků, počínaje stoly, komodami a skříněmi až po lůžka a dvojlůžka, a pochopitelně s patřičnou reklamou. Finální vzhled těchto výrobků nepůsobí lacině, stejně jako jejich cena, ovšem problém je právě v tom jádru.

Formaldehyd – součástí syntetických pryskyřic na tmelení a lepení dřevité hmoty bývá formaldehyd. Nemusí být sice úplně v každém pojivu, ale výrobce nemá za povinnost jej uvádět ve složení, a tak si nemůžete být jisti, zda zrovna právě ta vaše skříň nebude tuto toxickou látku postupně uvolňovat do ovzduší.

Montáž a demontáž – dnes se téměř veškerý nábytek vyrábí jako stavebnice, a pokud ji z dřevotřísky sestavíte vícekrát, než jednou, např. při stěhování, zjistíte, že se spoje uvolňují, rozviklávají, a že je obtížné je jakkoli zpevnit. Dřevotříska není zkrátka masivní dřevo, nemá takovou pevnost, toho byste docílili pouze kompozitními materiály, např. s uhlíkovými vlákny, ale tím by cena nábytku několikanásobně vzrostla, a stal by se takřka neprodejným.

Vzhled – dýha, ať je jakákoli, je to stále jen dýha a ta nemůže konkurovat dřevěným letokruhům. Každý rozpozná rozdíl nejen při pohledu, ale i při blízkém kontaktu. Dřevotřískové desky také nemají zaoblené hrany a rohy – jednak to vypadá stroze, a pak to není příliš bezpečné, zvláště do dětských pokojů a prostředí, kde žijí senioři.

Materiál patrových postelí 90 x 200 Dřevěný nábytek borovice masiv je nadčasový a snadno jej sladíte ostatními prvky v interiéru. Máte-li zájem koncipovat takto vybavení vašeho bytu, vyplatí se dřevo ladit s bílou malbou stěn a stropu a doplnit jej živými pokojovými květinami. Místnost tím získá jiný ráz – bude útulná i tehdy, bude-li zařízená skromně a účelně. Bílá navíc s barvou dřeva výborně kontrastuje, stejně tak pastelová barva podlahové krytiny. K nábytku z masivu se však příliš nehodí dřevěná podlaha, nebo lamino s dřevěným dekorem.

Také máte pocit, že se nám pomalu, ale jistě, vkrádá dřevotříska do našeho života, aby zaujala místo na slunci hned vedle poctivého dřeva? Je nám předkládána celá řada výrobků, počínaje stoly, komodami a skříněmi až po lůžka a dvojlůžka, a pochopitelně s patřičnou reklamou. Finální vzhled těchto výrobků nepůsobí lacině, stejně jako jejich cena, ovšem problém je právě v tom jádru.

Formaldehyd – součástí syntetických pryskyřic na tmelení a lepení dřevité hmoty bývá formaldehyd. Nemusí být sice úplně v každém pojivu, ale výrobce nemá za povinnost jej uvádět ve složení, a tak si nemůžete být jisti, zda zrovna právě ta vaše skříň nebude tuto toxickou látku postupně uvolňovat do ovzduší.

Montáž a demontáž – dnes se téměř veškerý nábytek vyrábí jako stavebnice, a pokud ji z dřevotřísky sestavíte vícekrát, než jednou, např. při stěhování, zjistíte, že se spoje uvolňují, rozviklávají, a že je obtížné je jakkoli zpevnit. Dřevotříska není zkrátka masivní dřevo, nemá takovou pevnost, toho byste docílili pouze kompozitními materiály, např. s uhlíkovými vlákny, ale tím by cena nábytku několikanásobně vzrostla, a stal by se takřka neprodejným.

Vzhled – dýha, ať je jakákoli, je to stále jen dýha a ta nemůže konkurovat dřevěným letokruhům. Každý rozpozná rozdíl nejen při pohledu, ale i při blízkém kontaktu. Dřevotřískové desky také nemají zaoblené hrany a rohy – jednak to vypadá stroze, a pak to není příliš bezpečné, zvláště do dětských pokojů a prostředí, kde žijí senioři.

Materiál patrových postelí 90 x 200 Dřevěný nábytek borovice masiv je nadčasový a snadno jej sladíte ostatními prvky v interiéru. Máte-li zájem koncipovat takto vybavení vašeho bytu, vyplatí se dřevo ladit s bílou malbou stěn a stropu a doplnit jej živými pokojovými květinami. Místnost tím získá jiný ráz – bude útulná i tehdy, bude-li zařízená skromně a účelně. Bílá navíc s barvou dřeva výborně kontrastuje, stejně tak pastelová barva podlahové krytiny. K nábytku z masivu se však příliš nehodí dřevěná podlaha, nebo lamino s dřevěným dekorem.

Mladí lidé dokáží překvapit jakoukoli generaci. Svým oblékáním, revoltujícím chováním, přístupem k sexualitě a k drogám všeho druhu. Někdy jsou to i morální extrémy, kdy dítě konvertuje a stane se členem nějaké nebezpečné sexty, začne s alternativními způsoby života, nebo se rozhodne pro práci dobrovolníka v tropické Africe. Většina mladých lidí se časem také zklidní a začnou vést normální život.
K určitým postojům mladých nabádá také kultura, tedy takový trend, který jde proti proudu. Přitom se nemusí jednat o subkulturní fenomén.

Kultura destrukce

Současný kulturní trend, který je blízký mladým lidem, je dost znepokojivý, i když rozhodně se nejedná jen o kulturu, která by se týkala mladých lidí, je to trend obecný.

Mladé lidí fascinuje destrukce a sebedestrukce. Je to alarmující. Těžko říci, zda to odstartovala éra Emo. Když se zaměříme například na filmové umění, zjistíme, že mladí lidé se hodně zajímají o fenomén smrti, sebevraždy nebo eutanázie, pouhé sebepoškozování už jim nestačí.
Přitom se jedná o kulturní produkty, které samy o sobě jsou například z uměleckého hlediska i kvalitní. Může se vyskytnout námitka, že nastavují zrcadlo určitým problémům. Například kultovní seriál Třináct důvodů proč o dívce, která spáchala sebevraždu, odhaluje roušku šikaně. Na druhou stranu téma sebevraždy detabuizuje smrt vlastní rukou a vnucuje mladým lidem myšlenku, že sebevražda je jedním z řešení.

Neméně destruktivní je například film Než jsem tě poznala, který se zamýšlí nad eutanázii. Problém ve filmu nebyl postaven, trpím po autonehodě urputnými bolestmi, proto nechci žít, ale můj život už není můj, když nemohu být aktivní a proto nechci žít. Vnucuje to mladým lidem myšlenku, že pokud nežiju naplno, můj život nemá smysl.
Mladí lidé rozhodně potřebují povzbudit. Povzbuzovat by nás měla právě i kultura. Žijeme v době, která potřebuje světlé body a destruktivní kultura by se neměla stát standardem, jak se tomu v současné době děje.

Mladí lidé dokáží překvapit jakoukoli generaci. Svým oblékáním, revoltujícím chováním, přístupem k sexualitě a k drogám všeho druhu. Někdy jsou to i morální extrémy, kdy dítě konvertuje a stane se členem nějaké nebezpečné sexty, začne s alternativními způsoby života, nebo se rozhodne pro práci dobrovolníka v tropické Africe. Většina mladých lidí se časem také zklidní a začnou vést normální život.
K určitým postojům mladých nabádá také kultura, tedy takový trend, který jde proti proudu. Přitom se nemusí jednat o subkulturní fenomén.

Kultura destrukce

Současný kulturní trend, který je blízký mladým lidem, je dost znepokojivý, i když rozhodně se nejedná jen o kulturu, která by se týkala mladých lidí, je to trend obecný.

Mladé lidí fascinuje destrukce a sebedestrukce. Je to alarmující. Těžko říci, zda to odstartovala éra Emo. Když se zaměříme například na filmové umění, zjistíme, že mladí lidé se hodně zajímají o fenomén smrti, sebevraždy nebo eutanázie, pouhé sebepoškozování už jim nestačí.
Přitom se jedná o kulturní produkty, které samy o sobě jsou například z uměleckého hlediska i kvalitní. Může se vyskytnout námitka, že nastavují zrcadlo určitým problémům. Například kultovní seriál Třináct důvodů proč o dívce, která spáchala sebevraždu, odhaluje roušku šikaně. Na druhou stranu téma sebevraždy detabuizuje smrt vlastní rukou a vnucuje mladým lidem myšlenku, že sebevražda je jedním z řešení.

Neméně destruktivní je například film Než jsem tě poznala, který se zamýšlí nad eutanázii. Problém ve filmu nebyl postaven, trpím po autonehodě urputnými bolestmi, proto nechci žít, ale můj život už není můj, když nemohu být aktivní a proto nechci žít. Vnucuje to mladým lidem myšlenku, že pokud nežiju naplno, můj život nemá smysl.
Mladí lidé rozhodně potřebují povzbudit. Povzbuzovat by nás měla právě i kultura. Žijeme v době, která potřebuje světlé body a destruktivní kultura by se neměla stát standardem, jak se tomu v současné době děje.

Přátelé jsou obvykle lidi, se kterými trávíte rádi veškerý váš volný čas, můžete se na nich spolehnout, jsou vám blízcí, naslouchají a zažijete s nimi mnoho legrace. Co se však týče pracovního stylu života, předtím, než zaměstnáte ve firmě své kamarády, pořádně si rozmyslete, jestli to nebude mít vliv na váš pracovní výkon nebo hůř – na celou firmu.

Proč není dobré zaměstnat ve firmě přátelé?

Je dokázáno, že mezilidské vztahy se kazí i díky neustálému kontaktu s těmi stejnými lidmi, o kterých se díky času, který s nimi strávíte – mnoho dozvíte. Třeba si myslíte, že své přátelé znáte moc dobře a pracovní pozice ve vaší firmě je přesně to, co jim chcete nabídnout, proto, aby vše fungovalo.

Pak se však dostanete do situace, kdy zjistíte, že přátelství mezi vámi nějak krachuje, a to především z těchto důvodů:
· nepracují výkonně, často využívají toho, že jejich nadřízený je dlouholetý kamarád
· využívají toho, že jste si blízcí a často si vydupají kdejaké výhody, na které lepší (avšak cizí) zaměstnanci nikdy nedosáhnou
· konflikty se řeší poměrně složitě a v napětí, často neadekvátně z toho důvodu, abyste si svého přítele nepoštvali proti sobě
· máte určitou zodpovědnost nejen za firmu, ale i za člověka, který s vámi vychází sice dobře, ale na váš podnik jednoduše nestačí
· jakýkoliv důvod při možném vyhazovu, má za následek ukončení vašeho přátelství

Když vám na přátelství krachuje firma

Mnoho lidí, kteří mají pod sebou zaměstnance z řad svých přátel, stojí před nelehkým úkolem, a to zabezpečit, aby pracovali s takovým nasazením, že firmě přidají na její úspěšnosti – nikoli dopomůžou k jejímu úpadku.
Jestli vaši přátelé nezvládají práci, která je pro prosperitu firmy nejdůležitější, budete muset podniknout krok, který se nebude líbit žádné straně a tím je – rozloučit se s nimi. Když však vstoupí do vašeho podniku city, musíte počítat s tím, že ho můžou ovlivnit tak, jak se vám to zdaleka nebude líbit. Není totiž vše jen o přátelství, někdy je skutečně podstatné, abyste pozice přítel a přítel – zaměstnanec uměli rozlišovat, pro dobro všech a zachování vašeho přátelství.

Přátelé jsou obvykle lidi, se kterými trávíte rádi veškerý váš volný čas, můžete se na nich spolehnout, jsou vám blízcí, naslouchají a zažijete s nimi mnoho legrace. Co se však týče pracovního stylu života, předtím, než zaměstnáte ve firmě své kamarády, pořádně si rozmyslete, jestli to nebude mít vliv na váš pracovní výkon nebo hůř – na celou firmu.

Proč není dobré zaměstnat ve firmě přátelé?

Je dokázáno, že mezilidské vztahy se kazí i díky neustálému kontaktu s těmi stejnými lidmi, o kterých se díky času, který s nimi strávíte – mnoho dozvíte. Třeba si myslíte, že své přátelé znáte moc dobře a pracovní pozice ve vaší firmě je přesně to, co jim chcete nabídnout, proto, aby vše fungovalo.

Pak se však dostanete do situace, kdy zjistíte, že přátelství mezi vámi nějak krachuje, a to především z těchto důvodů:
· nepracují výkonně, často využívají toho, že jejich nadřízený je dlouholetý kamarád
· využívají toho, že jste si blízcí a často si vydupají kdejaké výhody, na které lepší (avšak cizí) zaměstnanci nikdy nedosáhnou
· konflikty se řeší poměrně složitě a v napětí, často neadekvátně z toho důvodu, abyste si svého přítele nepoštvali proti sobě
· máte určitou zodpovědnost nejen za firmu, ale i za člověka, který s vámi vychází sice dobře, ale na váš podnik jednoduše nestačí
· jakýkoliv důvod při možném vyhazovu, má za následek ukončení vašeho přátelství

Když vám na přátelství krachuje firma

Mnoho lidí, kteří mají pod sebou zaměstnance z řad svých přátel, stojí před nelehkým úkolem, a to zabezpečit, aby pracovali s takovým nasazením, že firmě přidají na její úspěšnosti – nikoli dopomůžou k jejímu úpadku.
Jestli vaši přátelé nezvládají práci, která je pro prosperitu firmy nejdůležitější, budete muset podniknout krok, který se nebude líbit žádné straně a tím je – rozloučit se s nimi. Když však vstoupí do vašeho podniku city, musíte počítat s tím, že ho můžou ovlivnit tak, jak se vám to zdaleka nebude líbit. Není totiž vše jen o přátelství, někdy je skutečně podstatné, abyste pozice přítel a přítel – zaměstnanec uměli rozlišovat, pro dobro všech a zachování vašeho přátelství.